Fandů, kteří dýchají
se svým týmem.
Fandů, kteří jsou slyšet
do poslední vteřiny zápasu.
Fandů, kteří ví, co je
“Hořká volba”.
Fandů, pro které je
klub druhou rodinou.

Právě teď sbíráme skutečné příběhy, které se zapíšou do klubové historie.

Fanoušek
Nepatřím na tribuny. Mé místo je v kotli. Chodit do školy v Pardubicích pro mě, Hradečáka, byla první Hořká volba. Terčem posměšků jsem byla denně, ale s úsměvem a hrdostí jsem narážky přecházela. Ve třinácti jsem si doma vybojovala svůj první výjezd. Doslova. Každý další pak absolvovala se souhlasem rodičů a pod ochranou šéfů fanklubu a fanoušků. Dnes stojím hrdě v kotli i v čele organizovaných klubových výjezdů a s předsudky zamávám stejně rychle jako s palicemi od bubnu, který ke mně v kotli neodmyslitelně patří.
Nikol Matějčková, 23 let
Hradec Králové
Fanoušek
Fandit jsem začal v deseti letech. Dnes je mi 38 a o své fanouškovské aktivitě mám kompletní přehled. Jakýkoliv parametr své klubové příslušnosti mám pečlivě převedený na data a čísla. Letos jsem překročil hranici devíti set navštívených zápasů v řadě, na svém kontě mám přes padesát tisíc najetých kilometrů. Hokeji jsem obětoval vše a překonávání překážek už neberu jako obětavost, ale radost. Stál jsem u zrodu litvínovských ultras, plakal nad ztrátou Ivana Hlinky a žádal jej před legendárním finále s Třincem o štěstí z nebe. Povedlo se a já vím, že Ivan má v našem titulu prsty!
Vratislav Bílek, 38 let
Litvínov
Fanoušek
Naše rodina fandí Pardubicím už 66 let. Tradici započal dědeček, který k fanouškovství přivedl moji maminku Šárku a pak i mě, svého vnuka. V současnosti tak podporuje hokej už třetí generace rodinného klanu. Dědeček musel v padesátých letech sledovat hokej na otevřeném stadionu bez střechy a v tuhých mrazech, maminka zažila přeplněný pardubický kotel a já stál nekonečné fronty na lístky, abych viděl finálové zápasy. V posledních letech mám nepřekonanou hořkou volbu: přivést dědu ještě jednou na hokej a užít si s ním zápas proti Spartě. Navzdory jeho zdraví a věku!
Michal Šatara, 23 let
Pardubice
Fanoušek
Bydlím v Kolíně, ale moje srdce bije pro Zlín. Už třináct let. Za celou dobu jsem vynechal jen pár zápasů. Pro každé domácí utkání najezdím 500 kilometrů. Hořkou volbou je mi vzdálenost, finance a v neposlední řadě i čas. Ale neměnil bych. Peníze obětuji ve prospěch toho, co mám rád. Za největší osobnost klubu považuji Petra Čajánka, sním o účasti Zlína v Lize mistrů a ocenění pro Nejobětavějšího fanouška, které jsem převzal před zaplněným stadionem Luďka Čajky, je pro mě jedním z největších životních zážitků. Díky!
Lukáš Svoboda, 25 let
Zlín
Fanoušek
Jít na rande, nebo fandit hokejistům Plzně? Před touto volbou jsem stál před sedmi lety, při potkání životní lásky. Pozval jsem ji na večeři, aniž bych si uvědomil, že už jedno rande domluvené mám – v ten den hrála doma Plzeň. Obětoval jsem tak dívku svého srdce ve prospěch hokeje. A potom toho litoval. Hořkou volbou jsem prošel den po utkání. Zavolat jí a omluvit se nebo ji nechat jít a tím pádem ztratit? Nakonec jsem poprosil o druhou šanci a ona souhlasila. Dnes jsme manželé, máme malého syna a na hokej chodíme spolu.
Lukáš Petřík, 31 let
Plzeň
Fanoušek
Pětačtyřicet let fandím Chomutovu. Letos, na prahu padesátky, jsem se rozhodl Piráty podpořit. V létě jsem objel všechny extraligové stadiony. Na kole. Za 21 dní. Našlapal jsem 2300 kilometrů. U všech klubů bylo vidět, že nás hokej spojuje. Moje cesta měla i pár hořkých chvil: od technických problémů s kolem, přes rozmary počasí až po sršně, který mi vletěl do helmy a vyřádil se na mém obličeji. Neviděl jsem na jedno oko, ale nevzdal to a dojel. Chomutov zásobuje můj život zážitky. Objet zemi ve jménu Pirátů tak bylo ctí a poděkováním.
Lubomír Kučera, 50 let
Chomutov
Fanoušek
Letos to bude 26 let od chvíle, kdy jsem navštívil první zápas Vítkovic. Od té doby jsem ani jednou nevynechal! Pracoval jsem na šachtě a pak ve vítkovických ocelárnách, většinou na směny. V létě jsem si bral šichty navíc, abych si v zimě mohl vybrat volno a jít fandit Vítkovicím. Rodinnou dovolenou jsem zásadně plánoval na letní přestávky. Byly chvíle, kdy mi s vítkovickým hokejem bylo těžko. Třeba loňská sezóna se nepovedla, ale extraligu jsme udrželi. Za celých 26 let neztrácím naději, že jednou zažiju triumf a uvidím na domácím ledě originální mistrovský pohár.
Petr Míček, 46 let
Vítkovice
Fanoušek
A co tvůj příběh?
Aktéry těch nejlepších příběhů odměníme kamenným pukem. Čeká je ale i nezapomenutelný zážitek přímo na ledě!
Jméno fanouška
Datum narození
Kterého klubu se příběh týká
Příběh fanouška Popiš fanouškovský příběh, který by se měl zapsat do dějin klubu!
Kontakt na fanouška